Jak vyplývá z mnoha výzkumů, první dojem ze vzhledu je dán něčím hlubším a univerzálnějším než je osobní výběr, kultura nebo rozvoj určitého vkusu. Výsledky dvou amerických odbornic na výzkum mozku ukázaly, že odhad atraktivity provádíme pravděpodobně automaticky, stejně tak jako když určujeme identitu, pohlaví, věk či výraz. Některé části mozku mohou zachytit tvář ve 13 milisekundách, zpracování těchto informací dalšími částmi mozku protáhne hodnocení asi na 200 milisekund.

 

To znamená, že už za takto krátkou dobu podvědomě „víme“, zda se nám protějšek líbí či ne. Když vidíme atraktivní tvář, jsou v mozku stimulována centra odměny známá jako nucleus accumbens, orbitorfrontální kortex a také amygdala. Ty pak vyplavují neurotransmitery, které navozují příjemné pocity, které si však nemusíme vůbec uvědomovat. Proto podvědomě dáváme přednost společnosti atraktivnějších lidí. Instinkty nás sice přitahují k atraktivním tvářím už za pár milisekund po tom, co je spatříme, to ale neznamená, že naše vjemy zůstávají neměnné. Podle toho, jaké máme s daným člověkem zkušenosti, se totiž krása může proměňovat na ošklivost a ošklivost na krásu.

V jiném výzkumu se totiž ukázalo, že měli-li lidé zhodnotit své známé, jejich hodnocení se přiklánělo k větší či menší atraktivitě podle toho, zda měli dotyčného rádi či ne. Máme-li daného člověka rádi, hodnotíme ho jako mnohem atraktivnějšího, než ve skutečnosti je. To samé platí v případě, že daného člověka rádi nemáme. Jistě jste to poznali již sami – určitě znáte nějakou oslnivou krásku nebo krasavce, kteří se vám osobně však vůbec nelíbí, protože jsou vám něčím protivní.

To znamená, že hledáte-li dlouhodobý vztah založený i na jiných kvalitách než jen na vzhledu, možná byste sobě i svému protějšku měli dát šanci na „druhý pohled“ a na vzájemné bližší poznání.