Glanc Summit: Kristýna představí workshop Jak na spokojený vztah v dvoukariérním manželství
Na konferenci Glanc Talk Summit povede Kristýna Mertlová workshop věnovaný dvoukariérním manželstvím – tématu, které sama žije i profesně zkoumá. V rozhovoru vysvětluje, proč se vztahy nerozpadají kvůli jedné velké krizi, ale kvůli stovkám drobných okamžiků, kdy na sebe partneři přestanou mít čas.
Sledujte s námi návod na odvahu, zdraví i šťastné vztahy online:
- Kdy: Čtvrtek 24. 9. 2026
- Kde: Živý stream na iGlanc.cz a našich sociálních sítích (přímo z pražského Opera)
Kristýna Mertlová: Úspěšné partnerství není o rovnováze. Je o tom chtít být spolu a hrát za stejný tým
Kristýna Mertlová, zakladatelka seznamovací agentury Date2k, odbornice na partnerské vztahy a maminka čtyř synů, dlouhodobě ukazuje, že spokojený vztah není dílem náhody, ale vědomé péče.
Na konferenci Glanc Talk Summit povede Kristýna Mertlová workshop věnovaný dvoukariérním manželstvím – tématu, které sama žije i profesně zkoumá. V rozhovoru vysvětluje, proč se vztahy nerozpadají kvůli jedné velké krizi, ale kvůli stovkám drobných okamžiků, kdy na sebe partneři přestanou mít čas.
Co je dnes podle vás nejčastější příčinou toho, že se dva úspěšní lidé přestanou ve vztahu potkávat?
Ve své praxi jsem poznala tisíce klientů a musím říct, že základní příčina je překvapivě stejná bez ohledu na to, jak profesně úspěšní lidé jsou. Partneři se postupně přestanou „skutečně potkávat“ v běžném životě. Nejdříve přijde každodenní operativa, práce, domácnost, děti, jejich kroužky a nekonečný seznam povinností. Společný čistě partnerský čas se začne zmenšovat, ubývá prostoru pro rozhovory, společné zážitky a zejména intimitu, a to nemluvím jenom sexu ale i jenom o objetí či pohlazení.
LIVE
An error occurred. Please try again later
A právě tady se často rodí odcizení – ne kvůli jedné velké krizi nebo nevěře, ale kvůli stovkám malých okamžiků, kdy na sebe partneři přestanou mít „kapacitu“. Velmi patrné je to u nás žen po narození dětí. Je naprosto přirozené, že obrovské množství lásky, péče a pozornosti začneme směřovat k dětem. Jenže vedle role maminky je důležité nezapomenout, že jsme stále také partnerkami, manželkami a milenkami. Pokud se muž dlouhodobě cítí až na druhé koleji, začne mít pocit, že o něj partnerka už nestojí. A z jeho pohledu to bývá do určité míry pochopitelné.
A když se k tomu všemu přidá ještě vysoké pracovní vytížení obou partnerů (často neustálý stres a minimum volného času), vzniká kombinace, která vztah dokáže velmi jednoduše oslabit nebo zničit. Paradoxně úspěšní lidé bývají zvyklí věnovat maximum energie své kariéře, ale často zapomínají, že stejně vědomou péči potřebuje i vztah.
Vztahy se totiž většinou nerozpadají kvůli jedné dramatické události. Rozpadají se proto, že se dva lidé postupně přestanou cítit jako partneři a začnou vedle sebe spíše fungovat jako rodiče, kolegové nebo logističtí manažeři rodiny.
Dvoukariérní manželství bývá spojováno s velkou svobodou, ale také s obrovskými nároky. Co podle vašich zkušeností rozhoduje o tom, jestli se z partnerů stanou spojenci, nebo soupeři?
Podle mých zkušeností nerozhoduje výše příjmu ani to, kdo má náročnější kariéru. Rozhoduje to, jestli oba partneři vnímají úspěch toho druhého jako společné vítězství, nebo jako ohrožení vlastního postavení. Ve chvíli, kdy si partneři začnou porovnávat, kdo vydělává víc, kdo toho doma dělá víc nebo čí práce je důležitější, velmi snadno se z týmu stanou soupeři. A to je cesta, která vztah dlouhodobě oslabuje.
Naopak páry, které fungují nejlépe, mají společnou vizi nebo aspoň sny. Neřeší, kdo právě „vede“, ale kdo je v dané životní etapě potřeba více podpořit. Jsou období, kdy více investuje do kariéry jeden, jindy druhý. Ale oba vždy vědí, že „hrají za stejný tým“.
Velkou roli hraje také komunikace a schopnost otevřeně mluvit o očekáváních. Mnoho konfliktů totiž nevzniká kvůli samotnému pracovnímu vytížení, ale proto, že si partneři neřeknou, co potřebují, co je trápí nebo kde už narážejí na své limity. Nebo kdy jen prostě potřebují obejmout a podpořit. Úspěšné dvoukariérní manželství proto nikdy není o dokonalé rovnováze nebo přesném dělení povinností padesát na padesát. Je o vzájemném respektu, flexibilitě a vědomém rozhodnutí, že partner není soupeř, ale člověk, se kterým chceme společně budovat dobrý život.
Jste maminkou čtyř synů, žijete v náročném profesním režimu. Jak se vám daří pečovat o vztah navzdory vytíženosti vás obou? Je něco, na co si vždy najdete čas?
Na aktivní trávení volného času. My s manželem žijeme ve dvoukariérním manželství a máme navíc (díky bohu za to štěstí) velkou rodinu, ale o to víc si uvědomujeme, jak vzácný náš vztah je, a hlavně že je základem všeho. Proto do něj aktivně investujeme čas a péči. Každý týden máme rande, jednou za 2-3 měsíce spolu vyrazíme někam jen my dva mimo domov i s přespáním a jednou ročně jezdíme na dovolenou pouze ve dvou. A oba se jen na „náš čas“ těšíme.
Ale asi sebelepší dovolená na Maledivách jednou ročně nebude fungovat, pokud si nenajdeme každý jeden den čas na společnou chvilku, většinou večer po uložení synů si spolu sedneme se skleničkou a povídáme si, jaký jsme měli den. Často ale manžel nebo já musíme být pracovně mimo domov, pak si hlídáme, abychom spolu sdíleli zážitky aspoň online nebo alespoň připomínku, že na sebe myslíme, těšíme se nebo máme rádi. Odborně tomu všemu pak říkám Pravidlo spokojeného vztahu 1-1-1-1.
Ve svých výzkumech upozorňujete na rostoucí osamělost i proměnu partnerských vztahů. Jsou dnešní vztahy skutečně křehčí než dřív, nebo jsme jen přestali být ochotni zůstávat ve vztazích, které nám nefungují?
Myslím, že platí obojí. Dnes jsme určitě méně ochotní zůstávat ve vztazích, které jsou dlouhodobě nefunkční nebo nešťastné, a to je vlastně dobře. Zároveň jsou ale vztahy objektivně křehčí, než byly dříve. Žijeme v době, kdy nám sociální sítě a online svět neustále ukazují zdánlivě nekonečné množství lepších možností. Vidíme dokonale vypadající páry, idealizované vztahy a máme pocit, že někde za rohem může čekat někdo ještě vhodnější.
Postupně si zvykáme všechno měnit za „lepší“ nebo „novější model“(mobil, televizi, auto…) – a tento způsob uvažování se bohužel přenáší i do partnerských vztahů. Jenže dlouhodobý vztah není produkt, který po čase vyměníte za novější verzi. Je to něco, co se musí průběžně budovat, opravovat a rozvíjet. Na druhou stranu bych nerada idealizovala minulost. Dříve spolu mnoho lidí zůstávalo i proto, že neměli ekonomickou nebo společenskou možnost odejít. Dnes tuto svobodu máme, což je bezpochyby pozitivní změna.
Skutečnou výzvou dnešní doby proto není zůstávat ve vztahu za každou cenu, ale naučit se rozlišovat, kdy má smysl na vztahu pracovat a kdy už je skutečně lepší odejít. Právě tato schopnost bude podle mě jednou z nejdůležitějších vztahových dovedností současné generace.
Často říkáte, že kvalitní vztahy nejsou otázkou štěstí, ale dovedností. Kterou komunikační chybu podle vás dělají páry nejčastěji, a přitom ji mohou poměrně snadno změnit?
Jednoznačně předpokládají, že ten druhý ví, co cítí a co potřebují. Jenže neumí číst myšlenky. Velmi často vidím, že místo otevřené komunikace nastupují domněnky, očekávání a zklamání. Jeden partner čeká, že si ten druhý všimne, že je unavený, že potřebuje obejmout nebo naopak pomoct s dětmi a domácností. Když se to nestane, přichází pocit, že o něj partnerovi nezáleží. Přitom ve skutečnosti druhý často vůbec netuší, co se děje.
Druhou velkou chybou je, že spolu partneři začnou mluvit až ve chvíli, kdy je problém příliš velký. Přitom většina vztahových krizí nevznikne přes noc. Jsou to týdny, měsíce nebo roky drobných nevyřčených zklamání, která se postupně vrství.
Dobrou zprávou ale je, že právě tohle se dá poměrně snadno změnit. Stačí si vytvořit zvyk pravidelně spolu mluvit nejen o dětech, práci nebo provozu domácnosti, ale také o sobě, o svých pocitech, potřebách a o tom, jak se nám ve vztahu daří. Mnoha krizím by se dalo předejít, kdyby si partneři vyhradili třeba jen půl hodiny týdně na rozhovor, ve kterém nejsou rodiči ani manažery domácnosti, ale znovu se stávají partnery. Ideální na to je právě ono jedno rande týdně, kdy jste zase jen vy dva.
Kdybyste měla ženám i mužům, kteří chtějí budovat úspěšnou kariéru a zároveň dlouhodobě spokojený vztah, dát jedinou radu, jaká by to byla?
Pokud bych měla dát jen jednu radu, byla by velmi jednoduchá: o vztah pečujte průběžně, ne až ve chvíli, kdy se začne rozpadat. Stejně jako plánujete pracovní schůzky, strategii firmy nebo rozvoj své kariéry, mentoringy, kurzy… plánujte i čas pro svůj vztah. Paradoxně právě ti nejúspěšnější lidé investují obrovské množství energie do všeho, co je pro ně důležité, ale často předpokládají, že partnerství bude fungovat samo od sebe. Nepostará.
Proto svým klientům doporučuji dodržovat pravidlo 1-1-1-1: každý den si najít alespoň pár minut pro „vzájemné napojení se“, jednou týdně vyrazit na společné rande, ideálně jednou za měsíc až dva spolu strávit celý den a noc mimo domov a jednou ročně odjet na několik dní jen ve dvou. Ne proto, že je ve vztahu krize, ale právě proto, aby nikdy nemusela přijít.
Říkám to často: vztah je ta nejdůležitější firma, kterou kdy budete řídit a stojí před celou rodinou, dětmi, neboť vždy na začátku jste to byly jen vy dva a časem (až děti odejdou) zas bude jen vy dva. Takže když do něj budete dlouhodobě investovat čas, pozornost a energii, bude prosperovat stejně jako „dobře vedený byznys“. Když péči odložíte až na dobu, kdy se objeví vážné problémy, bývá už často mnohem těžší ztracenou blízkost obnovit.
Nečekejte tedy na chvíli, kdy budete mít více času. Ta většinou nikdy nepřijde. Spokojené páry si čas na sebe nevytvářejí proto, že ho mají nazbyt, ale proto, že vědí, že právě společně strávený čas je tou nejlepší investicí do jejich budoucnosti.
